Měsíc po pádu padesátileté diktatury rodiny Assadů se vydávám do Sýrie. Snad jen ze zájmu o to, jak to v zemi, čelící dlouhá léta turistickým embargům vypadá. V jordánském Ammánu sedám na autobusovou linku, která je znovuobnovená po patnácti letech a vyjíždím směr Damašek. Na hranicích se trošku perou s mým pasem, plným latinky, ale nakonec se s tím nějak porvou a s úsměvem mě přivítají v osvobozené Sýrii. Zelená barva střídá na vlajce červenou, obyvatele zachvátil dlouho potlačovaný optimismus.
Do Damašku dojíždím za nějaké tři hodinky. Je krátce po převratu, proto musí jet autobus se zataženými závěsy, aby odstřelovači, kteří ještě zůstávají na pozicích v jižní Sýrii, neviděli, kdo a kde v autobusech jede. Jiné autobusy mají okna dokonce zabedněná dřevotřískou.
Autobus zastavuje na kraji Damašku. Míjíme rozbořené čtvrti. Autobus jede skoro prázdný, ale jedním z oněch cestujících je podobně starý člověk, jako já. Po chvíli společného rozhovoru zjišťujeme, že je to uprchlík, žijící v Brně. Do Sýrie se vrací po dvanácti letech. Po dvanácti letech uvidí svou rodinu v Hamá.
Spolu s námi jede několik málo starších jednotlivců. Když vystoupí na okraji Damašku, dav, který autobus netrpělivě vyhlížel, propukne v pláč. Pochopím, že se do země vrací první odpůrci Assadova režimu. Lidé, kteří museli utéct, aby nebyli persekuováni režimem. Všichni pláčou, objímají se. Na tomhle místě nemám co dělat, patří to jen jim, a tak chytám taxík a mířím do překrásného historického centra. Damašek je nejstarší město na světě. A je to vidět. Když si člověk odmyslí rozbombardované periferie, ocitne se v osvětleném, nazdobeném ráji, připomínajícího nejzapadlejší uličky Prahy, Paříže nebo Madridu. Historické budovy, uvolněná atmosféra, slavící lidé. Tak jsem si to představoval.
Po chvíli, co sedím v malém krcálku a piju Colu, slyším bubny. Přichází ke mně dav s obrazy Ježíše Krista. Blíží se Velikonoce a já sleduji velikonoční křesťanský pochod, procházející městem. Na každém rohu hlídkují vojáci HTS, ale nechávají procesí volný průběh. Kostely bijí do pozdní noci. Lidé se modlí, nejen k Alláhovi, tak, jako bychom to čekali, ale i k Ježíši Kristovi. Muslimové vedle křesťanů, bez výčitek, bez koukání skrz prsty. Poprvé v životě jsem viděl tak silnou a nefalšovanou náboženskou toleranci. A že zrovna v Sýrii?
Další den odjíždím z Damašku do Homsu. Z Homsu do Hamá. z Hamá do Palmýry a poté zpět k Damašku. Po cestě zastavuji ve vesnici Maaloula, jedné z posledních tří vesnic, kde se mluví západní Aramejštinou, tedy jazykem, kterým údajně mluvil Ježíš Kristus, a kterým mluví už jen nižší stovky lidí na celém světě. Jazyk, který co nevidět zanikne. A s ním i odkaz tohoto národa.
Cestuji po stopách míst, kde bojoval Islámský stát. Po místech, kde se tvořily dějiny během Arabského jara. Koukám, fotím a nasávám atmosféru míst, která jsou před zraky cizinců stále ukrytá. Míst, kde se tvořily jedny z nejpochmurnějších dějin novodobé historie. Kde IS stínal hlavy učencům, kde rekrutoval děti do armády. Kde Assad násilně potlačoval protesty, kde cenzura ovládala každodenní rutinu.
A já si přijdu svobodně. Zamiloval jsem se do Sýrie, do Syřanů, do zdejších památek. O to víc osobně cítím úlevu, kterou syrský lid zažívá. Otázka však zůstává – je ta úleva oprávněná? Nebo pod vedením Mohammeda Džulaního dojde k znovueskalaci spících konfliktů?
Sýrii, vliv a činy vládního hnutí HTS přidávám do seznamu mnou pozorovaných témat. Do Sýrie se budu vracet. A budu jí držet palce na cestě k rozkvětu.
.
Damašek má své vlastní nádraží, které je přísně střežené vojáky HTS. Většina železnic v zemi nefunguje. HTS se tehdy snažila o obnovení menších částí železnice z důvodu zásobování.Železnice je klíčová pro infrastrukturu.Voják.Mladý, osmnáctiletý voják, nově rekrutovaný HTS.Dostal za úkol hlídat nákladní nádraží.Vojáci HTS projíždějící historickým centrem města Hamá.Město Hamá je známé svými prastarými mlýnskými koly pocházejících z 12. století, z dob dynastie Ajjúbovců.Směrovací značka do Palmýry, města, které se stalo mekou Islámského státu. Dokonce dvakrát.Po cestě z Damašku do Palmýry míjíte desítky odstavených automobilů či tanků.Historické město Palmýra, jehož první zmínka pochází z roku 1800 př.n.l.Vrcholu Palmýra dosáhla ve 3 století našeho letopočtu, kdy se stala důležitým obchodním místem na trase z Orientu do Evropy.Ruiny města, které můžeme dnes vidět, pochází z 1.-3. století našeho letopočtu. Palmýra se ale také stala baštou Islámského státu. V květnu 2015 IS dobývá Palmýru. Jednalo se o jednu z nejkrvavějších bitev mezi IS a syrskou armádou. O rok později ho za podpory ruského letectva syrská armáda znovu dobývá, avšak jen do prosince 2016, kdy IS v rámci ofenzivy město dostává opět pod svojí kontrolu. Palmýra je jediné místo, které IS dokázal dobýt dvakrát. Městem se prohání tisíce hadů, gekonů a dalších ještěrů.Ruiny města Palmýra.Většinu antických památek vyhazuje IS do povětří během roku 2015. Kdyby se Palmýra nacházela kdekoliv jinde, byla by obklopena turisty, páskami se zákazem vstupu. Tady si město můžete prohlížet tak, jak je libo.Dnes můžeme být rádi, že zde alespoň části antických památek zůstali. Co nezničil cíleně IS, bylo zničeno během odstřelování syrskou a ruskou armádou v rámci dvou bitev o Palmýru.Trosky antických chrámů a bulvárů.Dříve se v Palmýře nacházelo mnoho zelených oáz, byl zde dokonce vodovodní rozvod, který dodával vodu napříč celým areálem. A to již ve 2. století.Vnitřek jedné z budovy.Panoramata ruin jsou fantastické. Vojíci IS se schovávali pod sloupy a v rozsáhlém podzemním systému během ruskosyrské ofenzivy. Vojáky IS bylo obtížné vyhnat.Amfiteátr v Palmýře se nechvalně proslavil popravami, které zde IS pořádal. Jednou z nejkontroverznějších byla poprava učenců a otců, které museli popravovat jejich vlastní synové. Ti byli ve věku od pěti po osmnáct let. Mnoho z dětí bylo posléze dopadeno a vyšetřováno a mnoho z nich svého činu nelitovalo. IS měl zvláštní jednotky propagandy, které fanatizovali nové rekruty.Palmýra není jen antické město, ale má i svou moderní část. V té žijí obyvatelé Palmýry dodnes. Během mé návštěvy se Palmýrou linul zvuk střelby. Došlo zde k potyčce mezi místními a strážníky HTS.Základna IS v Palmýře.Zbytky oblečení, bot, nedopalky od cigaret. To jsou stopy po činech, které se zde odehrávaly.Jedna z místností hlavního štábu IS v Palmýře.Vnitřek jedné z místností hlavního štábu IS v Palmýře. Po osvobození Palmýry v roce 2015 se zde usídlil štáb syrské armády. Po ofenzivě v roce 2016, kdy došlo k znovuobsazení Palmýry IS, se vlastnictví štábu opět změnilo. Palmýra.Ruská základna nad městem Palmýra.Výhled na Palmýru z ruské základny.Ruská základna nad městem Palmýra.Bývalý pětihvězdičkový hotel ve vesnici Maaloula. Dříve zde bydleli mezinárodní delegace, v době Assadovi ofenzivy proti vesnici, z důvodu náboženských restrikcí křesťanů, si z hotelu místní odboj udělal základnu. Bohužel byla domobrana Maalouly velmi rychle rozdrcena. Později vyhlásil Assad náboženskou amnestii a s křesťany začal spolupracovat. Ke konci své vlády si na svou stranu naklonil velkou část křesťanské obce, jelikož jim poskytl náboženskou svobodu, o kterou tak dlouho usilovali.Trosky hotelu v Maaloula.Odstřelovací spot.Kniha návštěv v hotelu,Kniha návštěv v hotelu.Jedna z chodeb v hotelu nad vesnicí Maaloula.Průvodce hotelem, ukazující na místa syrských základen nad vesnicí.Stopy po střepinách.Děti, hrající si u vesnice Maaloula.Nic není černobílé. V Sýrii také ne. Prodavač balónků v městě Hamá.Tenhle klučina se se mnou chtěl vyfotit. Krásný příklad všudypřítomného optimismu z otevírání hranic.Ruiny domů v Homsu.Hlídková kukaň.Rozbořená budova ve městě Homs.Homs je jedno z nejvíce poškozených měst. Nejen působení Islámského státu, ale i rozsáhlé konflikty Assada s muslimským hnutím „Muslim brotherhood“.Budova bývalé školy ve městě Homs.Homs.Homs.Homs.Zdejší občané nás vzali dovnitř jednoho z domů, ve kterém se skrývaly Syřané před nájezdy bojovníků IS a před osvobozeneckými nálety. Právě nálety paradoxně poničili větší část Sýrie, než IS, který většinou držel pouze lehké zbraně.Tento dům zničily nálety osvobozeneckých vojsk. Rodina se musela vystěhovat na ulici.Homs.Spící u mešity v Homsu.