V roce 2021 jsem byl součástí projektu Neuron Dzamba Ya Lobi – ve volném překladu „prales zítřka“. Naším cílem bylo odcestovat do odlehlých konžských pralesů na pomezí Gabonu, Kamerunu a Republiky Kongo, kde jsme měli provést biomonitoring velkých savců s využitím fotopastí.
Oblast, nazývaná Messok-Dja se nachází na rozhraní národních parků Odzala Kokoua, Minkebé a přírodní rezervace Nki. Tato oblast je, bohužel pro ochranu přírody, rozparcelovaná na jednotlivé koncesionářské parcely, tedy parcely, které vlastní mezinárodní společnosti a jsou určeny k intenzivní těžbě – v první řadě dřeva a posléze zlata. Pokud by došlo ke skutečnému vykácení této oblasti, mohlo by dojít k znemožnění migrace zvířat mezi těmito chráněnými územími, což by mohlo vést ke ztrátě genetické variability a větší náchylnosti vůči nemocem. Tyto izolované ostrovy populací by mohly začít strádat a postupně vymírat.
WWF (World Wildlife Found) proto přišel se smělým nápadem – pokusit se vědecky prokázat, jak velká hustota slonů, goril a šimpanzů se v území nachází, jak bohatá tato oblast je a pokusit se přesvědčit autority k tomu, aby v oblasti vyhlásily národní park, nebo alespoň chráněnou rezervaci, která by odolala těžařským vlivům.
Kromě samotného monitoringu jsme získali nemalý obnos na koordinaci protipytláckých hlídek v území, kterých jsme se my sami zúčastnili. Fotografie pochází ze tří incidentů, během kterých byly odhaleny pytlácké aktivity ve sledovaném uzemí.
První z nich je zásah proti pytlácké skupině, která stihla před spravedlností utéct do lesa. Na tábořišti skupiny jsme nalezli desítky mrtvých a rozporcovaných štětkounů, ulovené primáty, nelegálně držená drátěná oka nebo doma vyrobené patrony.
Během druhého incidentu jsme zatkli dva kamerunské pytláky, kteří v Messok Dja lovili papoušky žako. Z jejich hlav a několik málo červených per na ocasu se vyrábí woodoo fetiše, které jsou dodnes používány k ceremoniálům na jihu Kamerunu. Kromě papoušků žako byli nalezeni ulovení ibisové, nebo třeba přísně chránění kančilové, malé vodní antilopy.
Třetí incident měl spíše informativní charakter. V jedné z pygmejských osad kmene Baka jsme nalezli rodinu, která na ohni opékala chráněného luskouna. Domorodí obyvatelé mají samozřejmě pro selektivní lov v lese výjimky, a tak šlo spíše o zadokumentování stavu a výzvědy, co kde v pralese žije, kdo kde a co loví a co si myslí o ochraně ohrožených druhů-
Strážci protipytlácké patroly spatřili v lese kouř.Pomalu a potichu jsme zajeli ke břehu, načež strážci vyběhli do lesa a začali pytláckou skupinu pronásledovat.Pytláci utekli do lesa, zbyl po nich jen tábor, evidentně pravidelně využívaný.Uprostřed tábora ležela hromada čerstvě naporcovaných štětkounů – afrických divokých prasat.Horní čelist štětkouna.Doma vyráběné nelegální nábojnice do brokovnice.Pytláci v táboře nechali mačety a zejména drátěná oka, jejichž použití je v Kongu nelegální, z důvodu neselektivního lovu. Pytláci rozmístí za jediný den po lese i vyšší stovky drátěných ok, do kterých se chytí vše, co kolem projde. Pytláci mnohdy zapomenou, kam oka nastražili a zůstanou napospas pralesu.Nad ohněm se udilo další upytlačené maso. Uzení je jediný možný způsob, jak uchovat maso v tropických vedrech.Delikatesou jsou štětkouní ocásky.Hromada štětkounů.Upytlačený kočkodan, malý chráněný primát. Právě lovem a konzumací primátů se přenáší smrtelně nebezpečné zoonózy, jako Ebola nebo SARs.Skupina našich strážců.Skupina našich strážců.Všechny věci, které pytláci v táboře zanechali, jsme spálili. Všechny věci, které pytláci v táboře zanechali, jsme spálili. Spálili jsme i většinu masa.Zbytek masa a nehořlavý materiál strážci zaevidovali a zabavili.Zpátky na piroze došlo k zhodnocení situace a mohlo se vyrazit dál.Zabavili jsme i pytláckou pirogu, kterou jsme odvezli sebou.Na řece Dja strážci zkontrolovali i rybářské lodě, plující z pralesa do vesnice. Nic ale nenašli. Další den plavby jsme narazili na druhý pytlácký tábor. Strážci ho našli opět díky stoupajícímu kouři.Strážci tam doběhli a zatkli dva Kamerunce.Dlouhá síť na lov žaků.Ryby uzené a konzervované na rožni.Dva kamerunští pytláci, otec se synem, pytlačili v srdci lesů Messok Dja. Oba byli zatčeni, syn byl ve vesnici propuštěn, protože nebyl plnoletý.Hlavním cílem kamerunských pytláků byli žakové šedí. Těm uřezávali a udili hlavy a odstraňovali červená pera na ocasu. Ty posléze prodávali pro šamanské účely určené pro woodoo rituály. Ty jsou na jihu Kamerunu stále rozšířené.Kromě žaků se mezi úlovky nacházel i ibis.Pytláci v noci pluli po okraji řeky a světlometem hledali hejna žaků, kteří spí na stromech v okolí řek. Když hejno našli, chytili jednoho žaka do této velké sítě. Žakové mají vyvinutý velmi silný sociální cit, proto se snažili chyceného jedince zachránit. V tu chvíli na ně pytláci hodili závěsnou síť, pod kterou je uvěznili.Kančil, vodní antilopa, v Kongu přísně chráněná.Hlava žaka šedého.Uzení bichirové z řeky Dja.Zatčený pytlák, vysvětlující strážcům své know-how.Zbytek masa, který strážci nezlikvidovali v táboře, naházeli do řeky. Bohužel se nejednalo o chytrý tah, jelikož maso přilákalo k našemu táboru značné množství krokodýlů.Poslední incident, pygmejové z kmene Baka, a ulovený luskoun. Luskouni se loví nejen pro maso, ale i pro své šupiny, které se na černém trhu využívají v tradiční čínské medicíně. Posledním hitem je míchání šupin s kokainem, což prý zvyšuje účinky omamné látky.Pygmejové v porovnání s kolegou, který měří 180 cm.Pygmejové z kmene Baka čelí rozsáhlým restrikcím, nesmí vlastnit půdu a jsou vyháněni z pralesa na okraje vesnic.Ve vesnicích tak vznikají malá detenční centra pro pygmeje, kteří nemají co dělat a tak pijí.Alkohol tak pomalu pralesní pygmeje zabíjí…Strážci nás chránili i během dalšího pobytu v pralese, kdy jsme se věnovali výzkumu.Po návratu jsme pořádali sbírky pro strážce, čímž jsme zajistili jejich aktivity nadále. Protipytlácké patroly v Messo Dja fungují dodnes.